Karate-do v dnešní době

Přejít na seznam článků

Budin Sensei Kamil Prask

Potřeba bránit se, bránit své území, své blízké, je stará stejně jako lidstvo samo. Dokonce ještě mnohem starší. Každý tvor na naší planetě dostal od Matky Přírody možnost útočit, aby si zajistil potravu, a zároveň dostal možnost účině se bránit a není třeba dívat se na tyto činnosti jako na něco špatného. V případě útoku se nemusí vždy jednat jen o fyzické napadení, jako to např.provádí šelmy. Antilopa je býložravec, a má k tomu přizpůsobeny zuby. Zajišťuje si potravu tím, že napadá rostliny. Šelma napadá antilopu svými drápy a zuby, a antilopa se brání rychlým útěkem. V přírodě lze nalézt nespočet velmi rafinovaných možností útoku (lovu) a ještě rafinovanějších možností obrany. Stále se ale jedná o útok za účelem zajištění svých potřeb (potravy, území, boj o samici…) a obranu pro zajištění přežití.

Čím je do tohoto boje vybanen člověk? Člověk nemá ani silné drápy, ani ostré zuby. Není obdarován velkou silou, ani rychlostí. Jeho zrak je v živočišné říši podprůměrný. Člověk dostal od přírody vysokou inteligenci, pomocí které zajišťuje své přežití a rozvoj. Člověk přišel na to, že k útoku se velmi dobře dá použít kámen. Později zjistil, že jeho úsilí bude menší, bude-li onen kámen opracován do ostré špice. Připevněním k dřevěné násadě získal z obyčejného kamene zbraň, kterou mohl lovit lehce a s menším rizikem, že bude sám poraněn. A tímto způsobem pokračoval vývoj jeho možnosti boje až do dnešních dnů, a neustává nikdy. Člověku však nikdy nestačilo zajistit si pomocí boje nejnutnější potřeby pro přežití. Pokud člověk získal v jakékoliv fázi svého bytí nějakou fyzickou převahu, např.v získání účinnější zbraně, velice rychle zjistil, že může prosazovat své nároky a názory. Ale tomu samému člověku bylo samozřejmě naprosto proti mysli se komukoliv podrobit jen proto, že někdo má účinnější systém boje. A tak se lidstvo po celé věky předhání ve vymýšlení lepších bojových taktik, lepších a účinnějších zbraní. Žádné jiné činnosti se lidstvo nevěnuje s takovou intenzitou jako válčení. Po celé věky, tam kde vznikala nějaká agrese, vznikal i systém obrany. Podle principů harmonie a  rovnováhy žijeme ve světě, kde se dobro potkává se zlem, přičemž dobro může být zrovna tak dobře zlem a naopak. Co je zlem pro jednoho, může být dobrem pro druhého. A je velice těžké, mnohdy i nemožné, určit, co je dobro a co zlo. Většině lidí nedělá problém určit, co je dobré a co zlé pro ně samotné. Ale málokdo to dokáže určit v širších souvislostech. Jedním ze způsobů, jak se tomu učit, je studium bojového umění a zenu, které jdou ruku v ruce. Studium nás učí poznávat. Učí nás poznávat svět kolem nás. Učí nás poznávat lidi. A co nejdůležitější – učí nás poznávat sebe samé.

Říká se, že trénink karate-do je velmi náročný. Náročný fyzicky, náročný psychicky, náročný časově. Ale je tomu skutečně tak? Je tento trénink náročnější, než dejme tomu naučit se hře na hudební nástroj? Nebo malování obrazů? Stavění domů? V poměru k čemu se zdá být trénink karate-do náročný? Pro člověka, který se vydal na cestu, není tento trénink náročný. Člověk, který se vydal na jakoukoliv životní cestu, nikdy nebude brát svůj trénink jako náročný. Pokud se člověk zamýšlí nad tím, že večer jej čeká náročný trénink, tak stále ještě na cestu ani nevykročil. Člověk jdoucí po cestě karate-do nemá rozdělený den na období tréninku, a období ostatního života. Karate-ka jde po cestě celý den i noc. Principy, které se učí v dojo, praktikuje po celý den. A pokud se umění věnuje po celý život, po celý den, každou vteřinu, jedná se o časově náročný trénink?Nikoliv. Jedná se neodělitelnou součást života. Karate-ka jde po cestě, ale nehledí na její konec, nejde po ní jen proto, aby došel na její konec. Jde po ní, protože po ní jde. Cvičí, studuje, a formuje se pomocí cvičení do lepšího člověka.

Jakým způsobem ho karate-do formuje v dojo? Karate-ka musí při cvičení projevovat nekonečnou trpělivost, houževnatost. Každý trénink objevuje nové a nové věci. Během cvičení odhalí odpověď na jednu otázku, ale v tom samém okamžiku vyvstanou tři nové otázky. Najde odpověď na tyto tři otázky, a objeví se jich nových šest. A takto může pracovat celý život. Karate-do je nikdy nekončící pouť. Pokud není karate-ka připraven jednu a tu samou věc cvičit až k naprosté dokonalosti, jeho snažení nebude úplné. Jeho mysl mu stále bude říkat, aby toho dnes už nechal, zítra že to dožene, dneska se může trochu šetřit. Slabší povaha tomuto lákání podlehne. Karate-ka by měl ovšem vytrvat a cvičit až do konce s nezměněnou pílí. Nesmí ani polevit. V boji by to znamenalo porážku. V tréninku to ovšem znamená tutéž porážku. Ústup něčemu. Soupeři, únavě, bolesti…porážka jako porážka. Pod správným vedením se tyto pocity učí karate-ka překonávat. Učí se, jak daleko dokáže s vlastní vůlí dojít, co vydrží jeho mysl a jeho tělo, a tuto hranici neustále posouvá dál a dál. Učí se, že mysl musí ovládat tělo, nikdy tomu nesmí být opačně. Pokud by ovšem tuto schopnost dokázal aplikovat pouze v dojo, tak je bezcenná. Svou hodnotu ji bude mít teprve tehdy, když ji přenese do běžného života. Když v zaměstnání nebude polevovat ve svém snažení, zrovna tak, jako když cvičí kata. Když přes velké fyzické vyčerpání bude schopen plně ovládat svou mysl, své soustředění. Toto je velmi důležité při tréninku. Není důležité budovat železnou fyzickou kondici, ale trénovat mysl, která dokáže plně ovládat tělo. Lidově se tomu říká, že si člověk „umí poručit“.

Každý karate-ka se učí respektu. Uvědomuje si každým příchodem do dojo respekt a dává ho najevo úklonou u vstupu. Uklání se uctivě, zdvořile. A uklání se především ve své mysli. Uklání se před každým cvičením, a demonstruje tím tak svůj respekt ke všem mistrům, kteří toto umění předávali dále, po celé generace, a tím se mohlo dostat až k němu samotnému. Při cvičení s partnerem se uklání na důkaz uctivosti k umění soupeře a jako poděkování za možnost vlastního zlepšení. Pokud takto bude uvažovat i v civilním životě, bude vidět věci mnohem jasněji a objektivněji.

Bohužel v dnešní době není takový přístup k cvičení karate-do příliš častý. Spousta lidí si osvojí jistou dovednost na jisté úrovni, a v té chvíli se jejich postup zastaví. Jejich mysl je zahlcena jejich domnělým mistrovstvím a nepřijímá žádné nové impulsy. Karate-ka by měl ke každému cvičení přistupovat s myslí začátečníka, otevřenou, jako při prvním vstupu do dojo. Jedině tak je schopný pochytit nové věci. Neznamená to ovšem, že by měl slepě přijímat vše, co se dozví. Karate-ka by měl své umění tvořit do velké hloubky, nikoliv do velké šířky. Měl by mít vlastní cestu, po které kráčí, a neskákat z jedné cesty na druhou podle toho, co právě kde slyšel či četl. Novou informaci by měl prostudovat, a buď ji přijmout do svého studia jako hodnotnou, nebo ji s díky odmítnout, protože by ho odváděla od jeho cesty. Není třeba v umění znát nekonečné množství informací, každou z jiné strany, a mít tak neúměrně široký záběr, který ovšem nikdy nemůže jít do hloubky, protože než se člověk dostane do hluboké podstaty, zase změní směr svého snažení, a začíná opět znova na povrchu, jen o kus dále. Karate-ka musí poznat svůj vlastní směr své cesty. Toto se samozřejmě ani v nejmenším netýká začátečníků! Mladý karate-ka musí cvičit pod vedením zkušeného mistra, a pokud možno nepřemýšlet. Musí žít především z důvěry k mistru. Mladý a nezkušený člověk si po čase začne říkat, proč by měl věci dělat tak a tak? On to umí lépe, mistr ho jistě učí špatně. Pak dochází k úpadku jeho snažení a odchodu. Nepochopil, proč mistr trvá právě na tom a tom způsobu cvičení, a ztratil kvůli tomu cestu. To je neodpustitelné. Pokud by postupoval správně, zjistil by po nějakém čase, proč ho mistr vedl právé touto cestou.

S tímto nadhledem se karate-ka umí podívat na problémy „civilního“ života. Dokáže se na problémy dívat nezaujatě, jako by se ho netýkaly. Nevidí pouze bílou nebo černou. Dokáže pochopit, že co je pro jednoho černé, je pro druhého bílé. A nejde pouze o rozdílnost názorů. Karate-ka chápe, že nikde není černá bez bílé. Ví, že pokud nebude bílá, nebude ani černá. Ví, že lovící šelma není zlá, když loví antilopu. Ví, že pokud své léty studované umění použije k nesprávnému účelu, obrátí se proti němu samotnému. Dokáže poznat dobro a zlo, a umí se postavit na stranu dobra. Dokáže to svou trénovanou myslí, která plně ovládá jeho tělo. Dokáže svým trénovaným tělem, a svou myslí, pomáhat všem bytostem okolo sebe. A to je hlavní význam bojového umění Karate-do.

Kamil Prask

Aktuálně
5.8.2013
I letos se můžete těšit na celou řadu obchodů a čajoven, jako je například Japamania, Bílý jeřáb, nebo Modrý slon!

10.5.2013
Na Kaizenu bude k vidění Nihon Buyó (tradiční japonský tanec) jak od japonské mistryně, tak tuzemských tanečnic!

7.3.2013
Na Japonském dni - Kaizen bude opět přítomna Japonská knihovnička!

7.3.2013
Můžete se těšit také na vystoupení spřátelených karatistů z Plzně! Více informací již brzy v sekci Bojová umění.

27.2.2013
Na Japonský den - Kaizen letos dorazí někteří z našich významných hostů z Japonska - například Nakagawa-sensei, Yoshida-sensei nebo Hisanaga-sensei!

27.2.2013
V rámci Kaizenu bude možné absolvovat například semináře tradičního japonského tance Nihon Buyó nebo čajového obřadu! Více info na www.fukujukai.eu

27.2.2013
Kaizen bude letos vícedenní a proběhne v součinnosti s Mezinárodním origami setkáním!

20.9.2012
Kaizen letos opět pod záštitou Velvyslanectví Japonska v ČR!

20.9.2012
Paní Yamada z Česko-japonské společnosti letos návštěvníkům tuší napíše jejich oblíbený znak, nebo jméno v japonštině. Přijďte se podívat na tradiční kaligrafii v podání této skvělé expertky z ČJS.

20.9.2012
Na Kaizen dorazí jako host Jiří Kučera ze Šumperka - jedná se o vedoucího dójó Toyama ryú a Nakagawa ryú v Olomouci, a také předního výrobce souprav na japonské meče!

20.9.2012
Na letošním Kaizenu budou mít návštěvníci možnost ochutnat autentické japonské onigiri vyrobené paní Kubota z Česko-japonské společnosti!

25.8.2011
Letošní Kaizen bude akcí vícedenní - mezi jinými se bude konat na ZŠ Bítovská a v Českém muzeu hudby!

25.8.2011
Dobrá zpráva pro všechny, kdo jsou rádi kreativní s papírem v ruce - letos hostíme MOS (Mezinárodní origami setkání)!

17.5.2011
Máme tu čest potvrdit oficiální spolupráci s projektem Kenjinjuku a také účast mnoha významných hostů z Kumamota, viz. sekce Program a Partneři.
Vaše názory
Previous Next




TOPlist